Postmoderna v nás

17. června 2007 v 14:03 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Jeden z největších sociologů současnosti, Polák Zygmunt Bauman1 (tím druhým není nikdo jiný než Anthony Giddens) ve své knize Úvahy o postmoderní době vyčleňuje několik typů lidí charakteristických pro postmodernu. Pojem postmoderna, pro ujasnění, zde zúžuji na společnost a tedy na sociologii.
Již je to dlouho, co jsem Úvahy o postmoderní době četl, avšak Baumanovy sociologické typy se mi v denní zkušenost neustále vrací a já tak mohu jeho teze promýšlet v nových souvislostech. Když jsem na své pedagogické praxi tyto čtyři typy přednesl, tak mi studenti v rámci svého dekonstruktivistického myšlení namítli, že takto se společnost a lidé posuzovat nedají. Námitka byla správná - žádný typ není všeurčující a možná, že, jak ještě ukáži, některý chybí. Studenti přesto projevili nedostatek kreativního myšlení. Ačkoliv jim tento model připadal omezený, přesto nebyli schopni domyslet, že je pouze náznakový. Tím tak pouze potvrdili moji myšlenku, že přemýšlet v této době je pro mnohé příliš obtížné. Ale zpět k typům: V následujícím vymezení se spíše nedržím Baumanova popisu. Vždyt ten si přeci můžete sami vyčíst.

Zevloun - Zevloun je výplod rozkladného individualismu. Přesto nelze říci, že by se slovo zevloun dalo přímo nahradit pojem egoista. Zevloun je charakterizován jako člověk, který odvrhl jakoukoli autoritu, jakýkoli způsob přináležení a snaží se vystupovat nezávisle na svém okolí. Postmoderní společnost mu to taky nabízí. Častá setkání přes internet znamenají absenci zodpovědnosti, v práci se po něm požaduje jiná morálka než má doma nebo i třeba v kavárně. Bauman o této nezávislosti píše:
Sám tedy představuje prožitek svobody, svobody úplné, nezávislé na vůli a rozmarech jiných lidí, ale také svobody pouze představované, konvenční a bezzubé, jež na tvaru světa nezanechává žádné stopy. Svobody, která se rodí z nevědomosti a opírá se o bezmocnost.2
Tulák - Tuláka charakterizuje neustálý pohyb a to nejenom fyzický. Konzumní společnost nabízí tolik různých podnětů, že je za celý život nemůžeme strávit. Tulákovi tyto podmínky vyhovují - není ničím vázán. Může měnit identitu, preference, svoji práci i místo kde žije. Ani tulák nemá potřebu soužití. I on je naprostý individualista.
Dočasnost je pro něj důležitá: poskytuje mu anonymitu, právo zvolit si podobu, v jaké se chce lidem ukazovat a osvobozuje se od povinnosti sdílet "pravdu", kterou s jinými zde a nyní sdílet prostě nechce.3
Turista - Zatímco tulák není ve své vykořenitelnosti směrodatný, turistovi jde o sbírání zážitků, pocitů, tužeb, naplňených přání - tedy využívá vše, co mu nabízí konzum. Nevím, proč Bauman tento typ pojmenoval zrovna turista, ale zřejmě se nechal inspirovat skutečným turismem. Moderní turismus je totiž o sbírání zážitků, tzn. dojet na exotickou destinaci, užívat si moře, nasbírat hromady cetek, poznat kulturu, které nikdo naprosto nerozumí. Turistika už dávno není o poznání, ale o zážitcích. Právem se můžeme ptát, kde je ta hloubka a smysl.

Hráč - Tento typ znám velice dobře z vlastní zkušenosti, proto ho budu interpretovat spíše vlastními slovy. Hráč bere celý život a celé své okolí jako hru. A když hra, tak hraje proto, aby vyhrával a prohrával. Jistě, jsou tu rizika, ale o tom hra je. V tomto případě jdou morální zásady jaksi do kopru, morálka nemá ve hře co dělat. Morálku nahrazují pravidla hry - buď vyhraju nebo prohraju. Výsledkem mé hry je úspěch nebo neúspěch. Stejně tak posuzuji i partnerské vztahy - partner/ka je pro mě výhrou v loterii, kterou jsem vyhrál/a, protože jsem to "prostě zkusil/a". Pokud mi něco nevyjde, můžu hrát dál.
Cokoliv činí, má jej dovést k výhře: má tedy spolupracovat s partnerem a bojovat se soupeřem, jehož ve hře redukuje na to, že má být poražen. Ve hře není místa pro sympatie, lítost a vzájemnou pomoc.4
Našli jste se? Já myslím, že ano. Každý z nás se alespoň trochu podobá jednomu z těchto čtyř typů. Jak je patrno, Bauman v každém z nich poukazuje na individualismus současné společnosti (o tom již více v jeho knize Individualizovaná společnost), což tak trochu naznačuje, že i když jsme individualisté, přesto tím trpíme. Pro mě osobně je dalším typem postmoderny Ztracenec. Ztracenec je pro mě člověk, který si neví rady se svým životem, s hodnotami jaké má vyznávat, s orientací na transcendento, s vlastní identitou, kterou musí složitě nahrazovat a s rozumovým uspořádáním svých citů. Najdete i další typy?
Závěrem: Pak, že není teorie sociologie praktická!

1 Bauman je u nás znám i díky tomu, že v minulé roce obdržel od Václava Havla cenu Vize 97
2 Bauman, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1.vyd. Praha: Slon, 2002, s. 42
3 Ibidem, s. 52
4 Ibidem, s. 54
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama