Povaha vysokého školství

20. června 2007 v 20:49 | Libor Toman |  Názory
Díky přítomnosti na letošních přijímacích zkouškách jsem si vlastně uvědomil, jakou proměnou prošlo naše vysoké školství. Z mého pohledu nejde o nic radostného. Již v etapě mého studia, cca údobí pěti let, došlo ke změnám, které jsem díky svým přátelům a známým, pohybujících se ve vysokém školství, schopen posoudit z dlouhodobější perspektivy. Osobně si však nedovedu představit, co se dělo před rokem 1989. Tam moje vlastní zkušenost nesahá a ani sahat nemůže. Je tedy jasné, že tento text je především vystavěn na mé osobní zkušenosti a zkušenosti jiných.
Pro začátek bych chtěl říci, že české vysoké školství prošlo zhruba třemi etapami, které charakterizuje křivka poptávky a nabídky. První období chronologicky začíná po roce 1989 a tedy prvními lety po revoluci. V této etapě, trvající maximálně 5 - 8 let (s důsledky, které trvají dodnes), byla velká poptávka ze strany společnosti a malá nabídka ze strany vysokých škol. Logicky z toho vyplývá, že kvalita absolventů těchto ročníků byla mimořádně vysoká, což bylo navíc umocněno tím, že se na vysokou školu hlásili lidé, kteří z politických důvodů dříve nemohli studovat. Oborů bylo spíše málo a povětšinou nešlo o konkrétní specializace. Stejně tak na tom byl počet vysokých škol, který by se dal spočítat na prstech.

Druhé období charakterizuje vyrovnávání nabídky a poptávky. Vysoká společenská objednávka si žádala větší počet škol a oborů, proto dochází k nebývalém rozmachu vysokého školství. Brzy se začínají objevovat i první vysoké školy. Přetlak uchazečů se navíc vyrovnal tím, že se absorbovaly "předrevoluční ročníky". Přesto bylo dostat se na vysokou školu uměním, i když kvalita absolventů měla v tomto období sestupnou úroveň. Pro upřesnění mluvím zhruba o letech 1998 - 2003 (čísla jsou spíše orientační), čímž chci říci, že do této etapy řadím i sebe. Maturoval jsem v roce 2002 a tehdy byl počet přijatých uchazečů na VŠ v rámci třídy věcí prestiže. Jako absolvent Gymnásia Boženy Němcové jsem měl daleko větší předpoklady než absolventi ostatních škol (převážně mám na mysli klasické střední školy). Z GBN se dostalo na VŠ takřka sto procent. Privilegia gymnásií se však začínají ve třetí utvořené etapě měnit.

Třetí etapu, která sahá až do současnosti, charakterizuje výrazně nižší poptávka a výrazně vyšší nabídka. K dnešnímu dni vzniklo na osm desítek vysokých škol a přibylo několik stovek studijních oborů, mnohdy nesmyslně specializovaných. Díky tomu se studium na vysoké škole otevřelo absolventům méně kvalitních škol (na VŠ se v současnosti hlásí a dostávají i absolventi učňovských oborů s maturitou!), což má pochopitelně dopad na hodnotu titulů. Zatímco v první nastíněné etapě byla kvalita absolventů VŠ na velmi vysoké úrovni, nyní se dá mluvit o naprostém opaku. Na vysoké školy se hlásí mladí lidé, kteří mnohdy nemají o samotné studium zájem a jejich cílem je pouze dosažení titulu jako prostředku k získání lepší práce. Stalo se módou, že studium na VŠ je prodloužením mládí. Z vysokoškolského prostředí zcela zmizel osobní přístup, který byl nahrazen masovostí a normativitou. Nakonec to ani jinak nejde. Vždyť jsou učitelé, kteří mají za semestr několik stovek studentů!
Právě s tímto argumentem se snaží operovat soukromé vysoké školy (dále jen SVŠ). SVŠ nabízejí za mastný peníz perfektní zázemí s osobním přístupem. Věc však má druhou stranu mince. SVŠ se výrazně podílejí na devalvaci titulů, neboť se na jejich obory hlásí lidé, jenž se prostě jinam nedostali. Argument SVŠ, že peníze prostě nejsou všechno, je krajně zavádějící. Na těchto školách absolvují prakticky všichni, což dělá ze školství byznys. Samozřejmě, že jsou i náročné SVŠ, ale to jsou vyjímky.
Co to znamená pro mě? Za dva měsíce jdu k obhajobě a závěrečným státnicím. Již dlouhou dobu si říkám, jakou bude mít můj titul hodnotu. Jsem přesvědčen, že zcela jinou než jakou měl, když jsem šel do prváku a taky bude mít zcela jinou za pět let. Osobně jsem šel na VŠ se zájmem a vždy jsem bral studium jako osobnostní růst, přičemž se mi v horšících se podmínkách dostalo kvalitního a individuálního vzdělání, za které jsem velice vděčný. Ale normativita naší doby mi říká, že za vnitřní sebeuspokojení toho příliš nezískám. Často si říkám, jak náročné studium bylo před sto lety. Možná by se po mně vyžadovalo daleko víc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký máte názor na soukromé vysoké školy?

Degradují tituly a fungují na bázi peněz 66% (33)
Poskytují kvalitní vzdělání 22% (11)
Nemám názor 12% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama