Směřujeme kupředu?

21. června 2007 v 22:08 | Libor Toman |  Společnost
Naše společnost bývá často prezentována jako pokroková či alespoň jako přibližně stejná jako společnosti předchozí. Já však tvrdím, že v určitých aspektech lze mluvit o úpadku. Nechci zde rozebírat stanoviska filosofů či teologů, spíše mi jde o jednu konkrétní věc. Domnívám se totiž, že naše přijímání informací se v určitých aspektech vrací do raného středověku. Určitě zde nemám na mysli gramotnost Evropy, vždyť ta již po několik desítek let vykazuje podobnou úroveň.

Spíše jde o to, že se podobně jako středověký člověk začínáme opět orientovat na obraz. Společnost středověku (mám na mysli zejména století před 14. věkem po Kristu) zcela určitě neměla takovou úroveň gramotnosti jakou máme my a tak hlavní roli ve vzdělání hrálo vizuální ztvárnění životních, kulturních či náboženských výjevů. Významné byly kupříkladu série zobrazující ukřižování a nanebevzetí Krista či obrázkové Bible (Bible pauperum) vyvolávající patřičnou přestavu.
Následující století s rozšířením gramotnosti přinesla vzestup knihy, čemuž dopomohl i vynález knihtisku.
Barokní člověk objevil kouzlo knihy, která daleko více prohlubuje naši kulturu. Zatímco obraz spíše reflektujeme na základě dojmu, kniha rozvíjí kognitivní myšlení. Ne náhodou je inteligence jakéhokoli věku prezentována jako třída, která umí číst a psát.
Dle mého názoru zažila kniha největší vzestup v 19. století, což dobře dokládá kniha představitele školy Annales Christophera Charla Intelektuálové v Evropě 19. století. Ne náhodou měli tehdy filosofové význam, o jakém se jim nyní může jenom zdát.

Věk knihy však ukončila éra filmu. Film na začátku 21. století představuje zásadní prezentaci našich myšlenek, tedy myšlenek převážně založených na dojmu a postrádajících jakoukoli hloubku. Ne náhodou toto znamená konec projektu osvícenství, jenž byl vybudován na racionalitě knihy. Jako relevantní se zdá býti námitka, že knihy stále z života lidí nezmizely. Odpověď je v tomto případě jednoduchá. Většina současné literatury se orientuje na romány (nemusí jít pouze o červenou knihovnu apod.). Jistě, náš život si vysvětlujeme jako jakýsi příběh, nicméně stále nesmíme zapomínat na hlubší myšlení, které je člověku více než vlastní. Uvažování o hlubších antropologických otázkách je nám však čím dál tím více cizí. Kontemplativní život nahrazujeme dojmy.

Tím jsem vlastně došel k závěru své myšlenky. Četbu knih nic nenahradí. Nenahradí je film (dojmy), ale ani zkušenost, která může pojmout pouze naši současnou společnost. Tato societas však navazuje na bohatou historii, na kterou bychom neměli zapomínat. K tomuto úkolu nám slouží především knihy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama