Jaký je přínos Slovanů?

24. července 2007 v 22:38 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Jako občan České republiky a částečně původem Slovan se musím zajímat o to, čím Slované přispěli k evropanství. Tato otázka se díky rozšiřování Evropské unie zdá být více než aktuální. EU kromě ekonomické spolupráce rovněž hledá propojení kulturní. Již z tohoto úvodu je patrné, že následující řádky nebudou mít politické, nýbrž filosofické a antropologické konotace.

Na otázku, jací jsme jako Slované, není jednoduché odpovědět. Přesto se dá vysledovat určitá idea, do které vše směřuje. Slovanské myšlení, se kterým přicházíme na evropské pole, reprezentují významné osobnosti české historie František Palacký a Tomáš Garrigue Masaryk. Chronologicky začnu Palackým. Autor Dějin národa českého v Čechách a v Moravě, ač ovlivněn falešnými Rukopisy, dovozuje, že pohanským Slovanům byla vlastní rovnost a demokracie, která byla později přehlušena křesťanstvím a německým výbojným živlem. Toto je zcela určitě myšlenka silně ovlivněná romantismem, přesto se lze oprávněně domnívat, že základ má cosi do sebe. Na Palackého koncepci navázal i Tomáš G. Masaryk, který České otázce a jinde tvrdí, že Slovanům je vlastní idea humanitní. Opět poukazuje na silnou vzájemnost, která navíc podbarvena nábožensky. Proti této koncepci měli námitky Josef Goll a zejména Josef Pekař. Goll argumentoval tím, že hledat v našich dějinách jakousi ideu je dosti zavádějící a zjednodušující. Pekař v dlouholetém přátelském sporu upřednostňoval ideu národnostní, která je i z dnešního pohledu více zřejmá a čitelná.

I když výše naznačený spor o smysl českých dějin nemůže být jednoduše rozhodut, přesto jsou obě stanoviska něčím "slovanská" a tedy je nejvhodnější jejich syntéza, kterou najdeme v ruské filosofii. Zde je nutné úvést hned tři jména ruské filosofie - A.S. Chomjakova, V. Solovjova a N. Berďajeva, přičemž za literaturu nesmí chybět Dostojevský. Všem těmto autorům je společná jedna myšlenka a to je vzájemnost. A.S. Chomjakov je sice slavjanofil, ale jeho vývody jsou čistě sociální, společenské. Solovjov a Berďajev pokračují v jeho linii, když rozvádějí slovanskou vzájemnost do filosofického personalismu, který dle mého názoru našel nějvětší rozvinutí právě zde na východě Evropy. Personalismus upřednostňuje zájem o člověka, zájem o osobu a poukazuje na přehnaný racionalismus Západu, který ač zapudil komunismus, přesto člověka-osobu zatlačuje do pozadí. Chomjakov již před nimi upozorňoval na to, že alfou a omegou společnosti jsou živé osobní vztahy agapálního člověka.

Tato tři vyjádření jsou duší slovanského myšlení. My Slované jsme kdysi tuto svou vlastnost dovedli až v negaci (mám na mysli komunismus), ale i tak je nám německý individualismus cizí. Vzájemnost je náš přínos Evropě. Otázkou je, do jaké míry ho ostatní obyvatelé "starého kontinentu" přijmou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wizard wizard | 5. července 2008 v 22:05 | Reagovat

co to je za blábol-zas nejakej humanista se sklony ke globalismu a pacifismu který navíc degraduje slovanský prýnos na pouhou ideu levicácké vzájemnosti

2 Libor Libor | Web | 8. července 2008 v 17:43 | Reagovat

A ještě více nemám rád, když se do všeho tahá politika. Totálně zpolitizovaný život jsme nechali v bývalém režimu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama