Předceňovat či podceňovat?

10. července 2007 v 14:51 | Libor Toman |  Společnost
Já člověka současnosti je ovlivněno zejména dvěma faktory. Především je to individualizovaná společnost a za druhé je to dominance ekonomiky před ostatními systémy.

Sociolog Max Weber ve své knize Gemeinshaft a Gesselshaft rozlišuje mezi společností a pospolitostí. Zatímco pospolitost jako sociální uspořádání řadí před 19. století, společnost je podoba ryze současná (zjednodušeno na Evropu).
Pospolitost je charakterizována jako společnost s užší vzájemností, s větší provázaností, která má navíc daleko více vyřešenu společenskou dělbu práce. Naopak společnost tenduje k individualizaci a má nejasnou dělbu práce, která je daleko více dynamická.

Druhý zmíněný faktor, který vztahuji k dnešnímu člověku a tedy i k názvu tohoto článku, je dominance ekonomiky. Ekonomický systém vládne nad kulturou, náboženstvím či institucemi (Luhmann). Pokud to budeme specifikovat pouze na společnost, tak jde především o oblast hodnot, jenž se dostává do měřítka ekonomiky, která se snaží posuzovat výkonnostně a racionálně. Garantem morálky se nestává nadosobní (chcete-li křesťanská) morálka nýbrž manažerská morálka, která se snaží vystupovat jako systém hodnot, který je odmoralizovaný a jehož primárním cílem je výkonnost. Díky tomuto filtru se hlavní "etickou hodnotou" současnosti stává výkonnost založená na měřitelnosti. To je také mnohdy důvodem, proč je tolik aktuální měření a posuzování člověka podle IQ. Intelligence quotient zcela vyhovuje manažerským podmínkám na rychlé roztřídění inteligence z hlediska potřebnosti. Zcela se zde zapomíná, že člověk má být posuzován úplně z jiných hledisek než pouze z hlediska inteligence. Zdůraznění tohoto měřítka je návrat k primitivismu, když se vyzdvihuje pouze biologická složka a nikoli osobnost.

Proč se ale název článku jmenuje Přeceňovat či podceňovat? Tyto dva faktory totiž velice ovlivnily vnímání člověka ve vztahu k druhým. V prvním bodě jsem upozornil na zcela změněné podmínky dělby práce - jednoduše již každý nemáme své místo, můžeme střídat zaměstnání a na mnoha postech jsme nahraditelní. Pro člověka středověku a raného novověku bylo jeho místo ve společnosti mimořádně důležité, neboť mu dávalo pocit sounáležitosti, díky čemuž nemusel být nutně kompetitivní. Soutěživost a posuzování pouze z hlediska výkonnosti člověka zavedlo na zcestí, neboť jediným měřítkem jeho života se stal úspěch. Nakonec máme jenom dvě cesty - úspěch a neúspěch - nic dalšího se nepřipouští. Navíc jde o úspěch, který je založený na poměrně exaktně vytyčených cílech. I naše já má pouze dvě možnosti - buď se předceňujeme nebo podceňujeme.

Chtělo by se říci, že úspěch a neúspěch a podceňování a předceňování se překrývají. Opak je pravdou. I když máme úspěch, tak i přesto se stále podceňujeme, neboť i nadále se najde někdo lepší.
Tento dualismus má i další lidský nešvar. Pokud se skutečně začneme předceňovat, potom nám chybí pokora. Cítím se silní, jako silní individualisté, které nikdo nedohoní. Díky tomu si přestáváme uvědomovat, že i přes náš úspěch máme stále místo ve společnosti, která nám úspěch "darovala" a hned zase může vzít. Člověk nikdy nebude tak silný, aby byl nade všemi. Naopak dar, který dostal, musí společnosti opět vracet.

Netíhne nás to i přes současný stav mimo předceňování či podceňování? Nežilo by se nám bez těchto dvou kategorií lépe? Jenom čas ukáže, zda bychom se přeci jenom neměli vrátit ke starým hodnotám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama