Proč chceme vypadat stejně

4. července 2007 v 21:30 | Libor Toman |  Společnost
Podle Niklase Luhmanna v současnosti dominuje ekonomický systém. V knize nazvané Svoboda se tento polský autor zabývá tím, jak na nás svět spotřebního průmyslu působí a jak nám přináší pouze zdánlivou potřebu. Oblast ekonomiky zde kombinuje se společností.
Zásadní myšlenkou je, že ač se nám to dá, tak nemáme "svobodu ve spotřebě". Spotřebou, konzumem jsme skrytě nuceni jak společností, tak i spotřebním průmyslem. Zde by se možná hodil jeden příklad. Společnost kupříkladu vytvoří potřebu po obarvených vlasech (či si ji průmysl vytvoří sám, což je stále častější) a výrobci na to logicky zareagují vyrobením barvy na vlasy. Protože výrobce cítí, že by se barva na vlasy mohla dobře vyrábět, vytvoří rozsáhlou mediální masáž, která ač prohlašuje, že slouží pouze k lepší prodejnosti výrobku, zcela pozmění vnímání společnosti. Lidé si jednoduše začnou častěji barvit vlasy a do spotřeby barvy na vlasy jsou zataženi i ti, kteří by se jinak cítili společností "opovrhováni". Kosmetický průmysl zanedlouho zareaguje širší paletou výrobků, která daný úzus zvýší o další úroveň.
Ve výsledku jsme sice svobodní ke koupi čehokoli, přesto si musíme koupit barvy na vlasy, protože jinak bychom byli "mimo společnost" a něco by s námi nebylo v pořádku. Zde zcela nemusí rozhodovat to, zda si vlasy barvit musíme či nemusíme. Naše volba je v tomto směru nesvobodná - tedy často musíme dělat něco, co nechceme.

Věc by se dala popsat i z trochu jiného úhlu. Zatímco zde je určité vynucení ze strany společnosti, jindy jsme to naopak my, kdo má potřebu vypadat jako ti druzí. Každý člověk chce být originální, přesto nakonec vypadá jako druhý, což je paradox, který nemusí vycházet pouze z donucení společnosti. Proč chceme vypadat jako ti druzí? Proč si všichni kupujeme ty stejné věci, i když se zrovna k nám nehodí? Před nedávnem jsem si uvědomil, že letos je trend mít obrovské sluneční brýle, díky nimž člověk vypadá jak přední sklo od autobusu (pravda to není tak černé). Po městě jsem viděl již spousty lidí, kteří je nosí a vypadají v nich naprosto směšně. Je to jak napsal G.H.Wells v jednom svém románu: "Podívejte na ty lidi. Všichni nosí stejné klobouky!" Teď nosíme všichni brýle jak masařky.

Jsme "nuceni" vypadat dobře. Opálení, dobře oblečení a to uvnitř nás nezajímá. Zvláštní je, že i lidé, kteří echtovním konzumem opovrhují, musí přesto vypadat jako druzí. Síla společnosti je silná a být mimo konzum je už dneska kumšt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama