Těžký život studenta

31. července 2007 v 11:14 | Libor Toman |  Názory
Následující výčet není popisem studentského života jako takového jako spíše výčet individuálních povzdechů. Pokud si myslíte, že jsou následující řádky míněny vážně, tak se pletete. A pokud si myslíte, že tyto řádky nejsou myšleny vážně, tak se taky mýlíte.

Život studenta je především těžký v tom, že si ostatní myslí, že jste chytrý a to jenom přesto, že umíte číst knihy. Vaši méně snaživí spolužáci vás obdivují za informace, které jste získal v nějaké knížce. Říkají o vás, že jste chytrý, i když děláte věci, které dokáže skoro každý. Druzí vás obdivují jenom proto, že se jim nechce dělat to, co vám. Vaši rodiče, kteří ve škole neměli rádi dějepis, vás poučují z dějin ač o nich víte stokrát více. Vaši rodiče také vědí, že něco sice studujete a čtete, ale i když tomu nerozumí, přesto o tom vždy vědí více než vy. Zatímco jiným rodiče říkají, aby tolik neflámovali či nepili, vám spílají, aby jste dělali taky něco jiného. Vaše matka s periodickou pravidelností opakuje větu "Kdy už si najdeš ňákou holku?" a vy donekonečna tvrdíte, že vaší utěšitelkou je filosofie, což vaše rodiče jenom přivádí do rozpaků. Vaši kamarádi vám donekonečna připomínají, aby jste si koupil mobil a přitom nechápou, že nechcete, aby vás někdo v každodenním rozjímání otravoval. Vaše okolí nechápe, jak můžete zapomínat se najíst, když jde o tak základní věc. Vaše okolí také nechápe, proč se neoblékáte podle poslední módy a proč je vám jedno, jak vypadáte. Na odpověď, že preferujete kvalitu svého nitra než zevnějšku jenom kroutí hlavou a myslí si své. Při připomínce morálních a duchovních hodnot vás nejen nechápou, ale zároveň se snaží relativizovat. Na každý váš těžce získaný názor mají hned odpověď, která je nejenom krajně subjektivní, ale také vás z ní bolí hlava. Většinu rozhovorů potom raději vedete na bázi každodennosti anebo raději mlčíte či se snažíte alespoň věnovat pozornost, protože jakákoli diskuze bývá většinou marná. Mezi méně vzdělanými lidmi raději zamlčujete své úspěchy a dovednosti, protože by jinak měli tendenci vás vynášet do nebes a takřka uctívat.
Vaši kamarádi vám přípomínají, co všechno byste měli zkusit, ale vy si v duchu říkáte, že tohle všechno již popsala klasická sociologie. Vaši rodiče vás mají za neschopného a tím pádem vás mají za jakési intelektuální zvířátko. Jakmile vaše přítelkyně a potenciální přítelkyně zjistí, že nejste ani archetyp otce ani archetyp prince, snaží se vás změnit tak, že vás to dovede k zuřivosti. Každá žena, kterou poznáte blíže, si myslí, že když jste vzdělaný, tak budete i dobrý partner. Vaše duchovní a morální hodnoty, které se snažíte do vztahu dávat, jsou pro vaši přítelkyni a potenciální přítelkyni zcela nepochopitelné, protože zcela odporují ženské představě o dominanci. Zuříte, když vás okolí nazývá filosofem nebo intelektuálem, protože jím prostě nejste a vadí vám, že vás označují něčím, o čem nemají ani páru.
Cítíte se často sám, protože nikdo v podstatě neví o co se zajímáte a jaké máte myšlenky, které jsou v naprosté většině v protikladu k ostatnímu světu. Když někomu řeknete, že jste věřící, tak mají pocit, že jste spadl z višně a že jste tak trochu na pohádky. Když něco nechcete, protože nepotřebujete všechno, tak vám říkají, že jste skromný. Na ulici vás obtežují lidé s komerčními záležitostmi, i když zaprvé nevíte o čem je řeč a zadruhé vám je to naprosto cizí. Když máte zájem o něco jiného než o filosofii a jiné humanitní vědy, tak vám vyčítají, že jste vybočil ze svého kurzu. Když se rozzlobíte kvůli nedůslednosti, tak vás mají za to, že jste naprostý vztekloun. Protože vás skoro nic neurazí a hodně věcí chápete, tak jste pro mnoho lidí divný. Kritizují vás za to, že jste trouba, protože byste měl být spíše svině. Podceňují vaše vnímání, což vás konečně taky jednou urazí. Snaží se vám něco vysvětovat a nechápou, že se o to zajímáte třeba celý rok. Nechápou, že vy chápete je. Jste tak nepraktický, že vám to musí každý připomínat. A mnoho dalšího. Suďte sami...

Pokud si myslíte, že jsem to psal dle svého života, tak se mýlíte. Pokud si myslíte, že jsem to nepsal podle svého života, tak se taky mýlíte. Pokud si myslíte, že jsem arogantní a povýšený, tak jste špatně četli výše napsané řádky. Pokud si myslíte, že jsem intelektuál nebo dokonce filosof, tak jste mě právě naštvali. Pokud mě chcete označit za typ člověka, tak jste pravděpodobně vedle. Pokud mě chcete pochopit, tak taky čtěte každý den. Pokud mě nechcete pochopit, tak se o to nesnažte. Pokud vás, tenhle článek nezaujal a přišel vám zbytečný, tak zřejmě neprožívate to, co já. Pokud nesouhlasíte ani s jednou větou, tak jenom chcete relativizovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MuDr. piRath MuDr. piRath | 8. února 2009 v 21:46 | Reagovat

Jako Druhý Nejchytřejší Člověk po Velmistru Paroubkovi si troufám tvrdit že slovní spojení "...že jste chytrý a to jenom přesto, že umíte číst knihy." je velmi nešťastné. Holt se musíte smířit s tim, že když se pod něco podepíšete, vždy se najdou lidé kteří projdou s maximální péčí celý text jen proto aby našli chybu...já se dostal jen k prvním 3 větám....možná škoda...spíš ne

2 Vanesa Vanesa | E-mail | 25. února 2010 v 16:45 | Reagovat

Úžasný text! Pobavila jsem se,zamyslela jsem se a něco jsem si z toho vzala.Chtěla bych poznat autora. A k tomu MuDr.piRath - kašli na něj,tohle bude jiná věková skupina :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama