Význam svátků dnes

13. července 2007 v 21:53 | Libor Toman |  Společnost
Nedávná série dvou svátků mě přesvědčila, že tento druh připomínání si pro nás neznamená nic jiného než dva dny volna.
Pátého července jsme oslavili svátek příchodu Cyrila a Metoděje, kteří pro většinu lidí 19. století znamenali jeden z počátků české svébytnosti. Příchod dvou věrozvěstů poukazuje na bohatou českou historii, která se může srovnávat s dějinami ostatních evropských národů. Toto stanovisko bylo u národních obrozenců velice důležité, neboť šlo o politický a i kulturní argument.

Šestého července jsme si zase připomněli upálení Mistra Jana Husa, který pro některé znamenal a znamená církevního a pro jiné zase sociálního reformátora. I Hus poukazuje nejen na emancipaci českého národa (Palacký), ale i na slavnou minulost našeho státu či zemí koruny českých, chcete-li.

Jenže to už dnes málokdo ví. Příčin může být několik: Zřejmě již nemáme potřebu vymezovat se k jinému etniku (Němci). Náš stát je samozřejmě stabilní a i to dodává pocit samozřejmosti.
Důvody jsou však také jiné. Především idea státu již není založena na principech národa. Nacionalita se začíná pozvolna vytrácet - viz evropská unie. Pro mě osobně je záhadou na čem je moderní stát vystavěn. Podle politologů je to na základě suverenity, území a vlády. Přesto tvrdím, že stát by měl mít nějakou ideu, na které je založen.
Ale zpět ke svátkům. Podle současných sociologů (David Lyon a další) se naše vnímání smrskává na relativně malý bod v přítomnosti. Již tolik nelpíme na dávné minulosti (historicismus), jako tomu bylo kupříkladu v 19. století. Jistě, znovu je zde nastolena otázka emancipace národa, avšak to celou záležitost nevysvětluje. Pro člověka středověku a ještě i novověku bylo charakteristické symbolické myšlení a tedy svátky sloužily jako uvědomování si či znovuprožívání minulosti. Dnešní svět je však daleko více sebereflexivní (Giddens) a spíše se obrací do minulosti v daleko kratších cyklech. Doba Cyrila a Metoděje ši Jana Husa nám potom případá daleko vzdálenější než se zdála našim předkům.

Avšak když ztrácíme něco ze své minulosti, neztrácíme také něco ze sebe? Jak moc je těžké si pro nás připomenout naši slavnou (a já tvrdím že slavnou!) minulost? Za dva měsíce budeme slavit svátek svatého Václava, patrona české země. Sv. Václav je pilíř, naprostý ideový základ české státnosti. Uctíme ho pouhým dnem volna?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký máte názor na soukromé vysoké školy?

Degradují tituly a fungují na bázi peněz 66% (33)
Poskytují kvalitní vzdělání 22% (11)
Nemám názor 12% (6)

Komentáře

1 Čápice Čápice | Web | 14. července 2007 v 9:43 | Reagovat

Ahoj, nevím proč máš něco proti Cyrkuličky blogu, když ten tvůj je ubohej, bez vlastního designu je to prostě hrůůůůza. Nekritizuj ostatní blogy, když ten tvůj je nejhorší postrach ostatních blogů. Spíše ty se zamysli nad tím, jestli byl ho radši neměl zrušit !!!! Fuj....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama