Z internetové diskuze

4. července 2007 v 11:28 | Libor Toman |  Společnost
Otázka: Ale dobře, chceš se bavit o hodnotách, budeme se bavit o hodnotách. Jaké hodnoty církev vytvořila?
Sordid

Odpověď:
Na hodnotách křesťanství bezmála dva tisíce let stála a v některých fragmentech pořád stojí západní civilizace. Pro tebe jako ateistu bude zřejmě nejzásadnější, že pojetí státu,jeho instituce,způsob řízení mají původ vzniku v křesťanství a potažmo katolické církvi. Instituce vysokých škol vznikla původně v rámci církve nejprve jako školy při katedrálách, později jako samostané instituce, dodnes spousta názvů na VŠ nese názvy z oněch časů (děkan,proděkan,katedra,fakulta,univerzita,bakalář,magist,rektor atd.). Tvým základním problémem je, že nerozlišuješ mezi křesťanství a katolickou církví. Katolická církev je instituce, křesťanství je věrouka. I pro tebe jako ateistu má křesťanství mnoho etických zásad a hodnot, které ve svém životě můžeš uplatnit, v tom případě si je stačí pouze sekularizovat. Abych byl konkrétní... křesťanské pojetí lásky, které nejen že odmítá násilí, ale je společenskotvorné, neboť poukazuje na automatický lidský egoismus. I tolik zavrhované desatero poukazuje na některé body, které jsou základní pro konstituování lidské společnosti, kupříkladu : nepokradeš, nezabiješ, nesesmilníš (zde je potřeba znát přesný výklad), uctívání autority, nevydáš křivého svědectví apod. Závěrem : Křesťanství je přes veškerou kritiku společenskotvorné náboženství a zcela zásadní, abychom rozlišovali mezi křesťanstvím a církví.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 apokryf apokryf | E-mail | 16. července 2010 v 15:25 | Reagovat

Byl Ježíš člověk, mýtus nebo Bůh? Postava Ježíše je založena na mnohem starších mýtech o hrdinech z celého světa. Tento příběh není historickým líčením osudů vzpurného židovského tesaře, který žil ve fyzickém těle v Orientu před dvěma tisíciletími. Jinými slovy, po celá staletí se ustavičně ukazuje, že tato osoba, Ježíš Kristus, byl vymyšlen a nepopisuje skutečnou osobu, která byla buď "synem Boha", nebo byla zbožštěna jeho nadšenými stoupenci.
Tento rozpor existoval od samého začátku a samotné spisy "církevních otců" odhalují, že se museli neustále bránit před napadáním pohanskou inteligencí a bránit to, co nekřesťané, stejne jako ostatní křesťané ("heretici") považovali za absurdní a smyšlené historky, pro něž neexistují naprosto žádné důkazy o tom, že se v minulosti udály. Jak říká duchovní Robert Taylor, "A od apoštolských dob bez  přerušení, ale nikdy tak silně a důrazně jako v primitivních dobách, byla existence Krista jako člověka co nejusilovněji popírána."
        Před sto lety mystik Albert Churchward řekl, "Kanonická evangelia mohou být prokázána jako sbírka rčení z egyptských mýtů a eschatologie." V knize Forgery in Christianity Joseph Wheles tvrdí, "Evangelia jsou všechna kněžskými podvrhy, které vznikly století po datu jejich předstíraného vzniku." Ti, kdo vymysleli některé ze stovek "alternativních" evangelií a epištol, které byly během několika prvních století zavrženy, dokonce připouštějí, že se jedná o podvrhy. Přiznává se, že během prvních století existence Církve byly podvrhy hojně rozšířené, tak běžné, že díky tomu vznikla fráze "zbožný podvod". Takové skutečnosti jsou opakovaně přiznávány v Katolické encyklopedii. Někteří z "velkých" církevních otců, jako třeba Eusebius, byli svými současníky považováni za neuvěřitelné lháře, pravidelně psali své vlastní výmysly o tom, co "Pán" řekl a vykonal během svého údajného pobytu na zemi.
        Tvrzení, že Ježíš Kristus je mýtus, může být dokázáno nejen díky pracím odpůrců a "pohanů", kteří znali pravdu a kteří byli zlovolně odmítáni nebo vražděni za jejich boj proti křesťanským kněžím a "církevním otcům", kteří klamali masy svými výmysly, ale také díky tvrzením samotných křesťanů, kteří neustále prozrazují, že věděli, že Ježíš Kristus byl mýtus, založený na více starověkých božstvech, vyskytujících se po celém známem starověkém světě.
        Je velmi vypovídající, že rané křesťanské dokumenty, epištoly připisované "Pavlovi", nikdy nehovoří o historickém pozadí Ježíše, ale výhradně se zabývají duchovní bytostí, která byla známa všem gnostickým sektám stovky až tisíce let. Nemnohé "historické" odkazy na reálný život Ježíše, citované v epištolách, jsou prokazatelně interpolace a podvrhy, stejně jako - podle Whelesse - epištoly samotné, protože je nepsal "Pavel".
               Kromě stručného odkazu na Piláta Pontského v 1 Timotejským 6:13, epištole datované ben Yehoshuou do roku 144 n.l., takže nemohla být napsána Pavlem, pavlovská literatura (jak ukázal Eduard Dujardin) "nepíše o Pilátovi, ani o Římanech, ani o Kaifášovi, ani o Sanhedrinu (tj. židovský sněm, pp), ani o Herodovi, ani o Judovi, ani o svatých ženách nebo o jakékoli osobě z evangelijní zprávy o pašijích, a také se zde o nich ani náznakem nezmiňuje; nakonec se nezmiňuje ani o žádné události z pašijí, ani přímo, ani v narážce." Dujardin kromě toho píše, že další rané "křesťanské" spisy, jako např. Zjevení, se vůbec nezmiňují o žádných historických detailech nebo dramatech. Mangasarian poznamenává, že Pavel také nikdy necituje z Ježíšových údajných kázání a promluv, z podobenstvích a modliteb, ani se nezmiňuje o Ježíšově nadpřirozeném zrození nebo o žádném z jeho údajných divů a zázraků, které všechny musely mít velký význam pro jeho stoupence, pokud takové výkony a rčení byly známy před "Pavlem".
        V podstatě neexistují žádné nebiblické odkazy na historického Ježíše od žádného známého historika z doby, kdy Ježíš údajně žil a bezprostředně po ní. Walker říká, "Žádný spisovatel jeho doby se v žádném známém díle o něm nezmiňuje." Významný helenistický židovský historik a filozof Philo (20 př.n.l. - 50 n.l.), který žil v době předpokládaného života Ježíše, se o něm nezmiňuje. Nezmiňuje se o něm ani nikdo z dalších čtyřiceti historiků, kteří psali v průběhu prvních dvou století našeho letopočtu. "Díla těchto autorů by zaplnila celou knihovnu. Přesto v této hromadě židovské a pohanské literatury, vedle dvou podvržených pasáží v pracích židovského autora a dvou sporných pasáží v dílech římských spisovatelů, není ani zmínka o Ježíši Kristu." Jejich mlčení je němým svědectvím proti historizování.
       V celém díle židovského historika jménem Josephus, které čítá mnoho svazků, jsou jen dva odstavce, jež se odkazují na Ježíše. Ačkoli byl význam těchto "odkazů" zveličován, byly mnoha učenci odmítnuty a dokonce i někteří křesťanští apologeti je označili jako podvrhy, protože se zmiňovaly o Janu křtiteli a Jakubovi, Ježíšově "bratru". Biskup Warburton označil Josephusovu interpolaci, týkající se Ježíše, jako "páchnoucí podvrh, a to velmi hloupý." Wheless poznamenal, že "První zmínka o této pasáži je v Církevních dějinách 'velmi nepoctivého spisovatele', biskupa Eusebia ve čtvrtém století? CE (Katolická encyklopedie) připouští? výše citované pasáže nebyly Origenovi známy, ani raným křesťanským spisovatelům." Právník Wheless a kněz Tailor se shodují v tom, že to byl samotný Eusebius, kdo tyto pasáže zfalšoval.

        Co se týče dopisu Trajanovi, údajně napsaného Pliniem mladším, který je jedním z žalostně malého počtu "odkazů" na Ježíše nebo křesťanství, považovaných křesťany za důkazy existence Ježíše,  je zde jediné slovo, jež je použitelné - "křesťan" - a jež se ukázalo být falešným, stejně jako je podezřelý celý dopis. Pokud jde o pasáže v dílech historika Tacita, který nežil v době, v níž žil údajně Ježíš, ale narodil se dvě desetiletí po jeho údajné smrti, ty jsou také kompetentními učenci považovány za interpolace a podvrhy. Obhájci křesťanství také rádi poukazují na pasáže v Suetoniovi, který se odvolává na někoho jménem "Chrestus" nebo "Chresto" jako na jejich Spasitele; avšak další spekulovali, že to byl Říman a jméno "Chrestus" nebo "Chresto", znamenající "užitečný", bylo velmi četné mezi osvobozenými otroky. Další se domnívají, že tato pasáž je rovněž interpolace.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama