Jak je konstruován náš svět?

12. srpna 2007 v 10:32 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Náš svět, svět jedince, zřejmě nejlépe vyjadřuje Schopenhauerova věta "Svět je má představa. (Die Welt ist meine Vorstellung)", která nevyjadřuje nic jiného než, že naše Já si z každodenní reality vybírá pouze něco a není schopno vše pojmout, jak na mentální rovině, tak na audiovizuální rovině. V tomto směru je to také nejjednodušší kritika pozitivismu: Věda nikdy nemůže být objektivní a v závislosti na tom nemůžeme nikdy být objektivní ani my, tj. subjekt, neboť ať chceme či ne, vždy si z reality vybíráme pouze něco.

Toto něco je pro nás však podstatné. Dodává nám to každodenní klid, neboť potřebujeme, aby náš svět byl do jisté míry ustálený a to jak po hodnotové stránce, tak po stránce materiální. Jistě by nám to působilo nemalé potíže, kdybychom se každý den probudili někde jinde a nevěděli bychom, kde jsme. Zřejmě bychom každý den uléhali s nejistotou, kde se druhý den zase probudíme, jak těžké bude opět se zorientovat. Stejně jsou na tom naše hodnoty, i když jsou pochopitelně u každého nastaveny různě. Za svůj život jsme si v interakci s prostředím vytvořili určité hodnoty, jejichž zánik by pro nás znamenal pohromu. Současná doba je nastavena tak, že hodnot je velká spousta, navíc jsou mnohdy dokonce protichůdné. Je proto logické, že velká spousta lidí je v tomto světě ztracená, protože nemá ono opakování, ony jisté hodnoty, kterými by se dal konstruovat náš svět jednou a natrvalo.

Zde musím konstatovat, že nemáme rádi "otřesy" změny hodnot. Že dynamiku světa způsobuje ekonomický sektor je věc druhá. Jak stojí v jedné papežské encyklice, nesmíme ekonomiku nechat, aby nás ovládla. V jednom článku jsem zde popsal Baumanovy typy - Zevloun, Turista, Hráč, Tulák. Všichni jmenovaní se nemohou spolehnout na stabilní hodnoty a tudíž nemohou být nikdy vnitřně naplňěni. Do nestability jsou vmanévrováni světem, společností.

V reakci na velice dynamický svět můžeme tendovat k dalšímu vysvětlení, k dalšímu vybírání s reality. Je to tendování k fundamentalismu. Musíme si zjednodušovat svět, dávat mu formu, která je mnohdy menší než je známo, protože v našem stanoveném rámci vynecháme spoustu věcí. Pro někoho to může být náboženství. Uzavírá se do jasně formulovaných tezí, je rád, že může někam patřit a je rád, že v náboženství pokaždé najde to samé. Dále bychom zde mohli zařadit ideologie, který se ne neprávem říká, politická náboženství (R. Aron). V tomto případě může jít o celé spektrum od radikalismu (anarchismus, pravicoví extrémisté) až k u nás zcela běžnému marxismu. Pro občany starší generace je velice těžké se adaptovat na změny, které přinesl polistopadový vývoj. Marxismus (komunismus) to v mnohém umožňuje.

Tento článek bych chtěl věnovat osobě, která mě šokujícím způsobem donutila přehodnotit si své hodnoty. Doufám, že za svůj život zažiju takový otřesů pomálu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama