Lesk a bída humanitních věd

14. září 2007 v 10:38 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Lze tvrdit, že humanitní vědy procházejí úpadkem? Na tuto otázku, myslím, není lehké odpovědět. Především musíme vzít v potaz široké spektrum humanitních věd a za druhé nesmíme generalizovat ani geograficky. Z mého pohledu však humanitní vědy trpí těmito nešvary:

1. Nástup přírodních věd zatlačil humanitní vědy do pozadí, což se, v tomto případě v České republice, projevuje dodnes. Vše pochopitelně začíná ve školství, kde humanitní vědy v součtu dostávají daleko menší hodinovou dotaci než vědy přírodní (včetně matematiky, fyziky). Čtyři humanitní disciplíny - psychologie, politologie, sociologie a filosofie - jsou navíc zahrnuty pouze do jediného předmětu - Základy společenských věd. Mluví se rovněž o absenci předmětu, který by zprostředkovával hodnotovou výchovu. A zatímco lze s jistotou tvrdit, že složité matematické operace v našem životě příliš nepoužijeme, poznatky z psychologie, sociologie atd. slouží nejenom k zapamatování, ale i k praktickému pochopení vlastní osobnosti, což ostatně prokazuje i laický zájem o tyto disciplíny.

2. Zavádění metod přírodních věd do humanitních věd jako odkaz pozitivismu. Orientace na fakta, znalosti, spíše než poznání a přemýšlení, hraje v našem školství stále obrovskou roli. V humanitních vědách nejde o řetězce faktů, nýbrž o propojené a neopakující se události. Jako lidé chceme vysvětlení toho, co se okolo nás děje. V sociologii nám nestačí statistika bez hlubší analýzy, ve filosofii nechceme znát medailony jednotlivých filosofů, v dějinách nechceme události, nýbrž proč k nim dochází.

3. Dehonestace humanitních věd ze strany veřejnosti. Zatímco si málokdo troufne vážně diskutovat o složitých fyzikálních záležitostech, pokud o tom nic neví, v případě humanitních věd je tomu naopak. Zde se možná potvrzuje i mé tvrzení, že humanitní vědy jsou nám prostě blíž. I tak je velké diletantství, pokud o nich nic nevíme a přesto o nich chceme diskutovat. Každý, kdo kdysi slyšel slovo filosofie si myslím, že o filosofii může erudovaně mluvit, protože je to prostě "věda o životě". To je však nesmysl. Také filosofie má své metody, své pojmosloví, svou historii a svůj předmět bádání. Pokud je nám sociologie blízká díky pojmům, které se vžily v běžném užívání, přesto ji nelze ihned obsáhnout. I pro ni, stejně jako pro ostatní humanitní vědy, platí to, co jsem řekl o filosofii.

4. Relativismus vedoucí k pluralitě názorů. Každý směr v jakékoli humanitní vědě je napadnutelný. Dokonce i každá teze (Popper). Absolutní vědecká pravda tedy neexistuje. To však ale neznamená, že na každý směr či každou myšlenku existuje okamžitá odpověď. A to je právě nešvar naší doby. Bez jakéhokoli názorového zakotvení, které se dá získat pouze náročným studiem, je každý schopen ihned velmi pochybné, velmi ploché a velmi zavádějící kritiky. Do historie se tak díky "vlastnímu názoru" vnáší anachronismus, do filosofie jednoduché myšlenkové procesy, do sociologie zkušenosti z nejbližšího okolí a do psychologie poznání sebe sama. V tomto směru je to úpadek, protože staletím nashromáždéné zkušenosti přicházejí vniveč. Říkáme tím, že celá naše minulost, celá naše (kolektivní) pamět, lze cvrknout na jedno individum.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama