Osm tělesných hříchů tehdy a dnes

2. září 2007 v 0:47 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Středověké křesťanství, zvláště jeho etiku, odsuzujeme jako něco přežítého, zastaralého, jako něco, co nám již nemůže nic nabídnout. Pravděpodobně se to váže na náš odpor ke všemi duchovnímu, zvláště když to má přívlastek křesťanské. Že mělo křesťanství i sociální rozměr, ze kterého může čerpat každý ateista, je fakt, který si je nutno uvědomit. Následující výpis osmera hříchů popisuje sociální rozměr této instituce a pohlíží na tyto hříchy prizmatem naší doby.

Pýcha - Nejvážnější ze všech hříchů, klasifikovaný jako "žádostivost života". Tehdy to bylo chápáno jako vzpoura člověka proti Bohu. Světsky se to nepřesně dá chápat jako povýšenost, že mě nic nemůže dostihnout, že mám všeho dostatek, nedostihne mě stáří, samota.
Pýcha dnes: Od Osvícenství začíná definitivní obrat k člověku. Svět je řekněme "humanocentrický", tj. vše se točí okolo nás a našeho těla. Ze zavrhované pýchy se tedy stává pýcha vyzdvihovaná.

Marnivost - Marnivost značí, že si něčeho nevážíme, že něčím pohrdáme. Nestačí nám to, co máme, nýbrž chceme více.
Marnivost dnes: Podstatou konzumerismu je nemít nikdy dost. Marnivost je tedy hnací silou konzumní společnosti.

Závist - Závist je nedostatek přejícnosti, tedy nedostatek lásky k bližnímu. Pokud někomu závidíme nikdy nebudeme spolu spokojeni a vždy budeme skrze závist konat zlo. Závist je nedostatek duchovnosti, protože cíl svého štěstí hledáme u druhých.
Závist dnes: Konzumní společnost, jenž je orientovaná na materiální a jiné hodnoty, přímo vybízí k závisti, která přestává být sankcionovatelná.

Hněv - Hněv není pouze okamžité pominutí smyslů, nýbrž také dlouhodobá posedlost, která nás užírá a díky které se nemůžeme orientovat jinam. I hněv je nedostatkem lásky k blížnímu, která je esencí křesťanského učení.
Hněv dnes: Nějaké transcendentno je většině současných lidí cizí, stejně tak láska k bližnímu. Výsledkem je orientace na subjektivismus a z toho pramenící neshody často vedoucí k hněvu.

Lakota - Lakota popírá křesťanskou lásku, tj. rozdat se pro bližního. Lakomec je většinou i sobec, egoista. Zde nemusí jít ani o materiální hodnoty, nýbrž i o starost darovat něco ze sebe, dát někomu pravou lásku.
Lakota dnes: Egoismus a subjektivismus poukazují na to, že lakota je na denním pořádku.

Obžerství - Obžerství neboli chtít více než mám. V podstatě shodné s marnivostí.
Obžerství dnes: Opět hybná síla konzumerismu.

Smilstvo - Žádostivost těla. Zde nejde pouze o zahýbání partnerovi, ale o sex jako takový. Sex jenom pro potěšení uspokojení nižších pudů, které nás neliší od zvířat. Smilstvo jako absence lásky. Sex bez lásky nás připodobňuje žvířatům.
Smilstvo dnes: Tento hřích snad nejvíce vysvětluje naši dobu orientovanou na pudovost (chtění) či na matérii (pomíjivou hmotu). Sex bez lásky je čím dál tím více výrazem doby, neboť milovat je pro nás čím dál těžší. Jednoduše: jako zvířata a vše ostatní jsou výmluvy.

Tak co, jak vypadá tato osmička hříchů, když se opráší? Pozorní čtenáři jistě vědí, že klasifikace hříchů se dělí na sedm. Já přesto vybral Cassianovo schéma, které je nejstarší a dle mého názoru nejpůvodnější. 1300 staré etické stanovy. Jsou úplně špatné?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama