Síla fotografie

21. září 2007 v 12:42 | Libor Toman |  Společnost
Během posledního víkendu jsem v praze navštívil výstavu World Press Photo, která je v pražském Karolinu až do 7. října 2007. Jak již název napovídá, vystaveny jsou zde novinářské fotografie, které vyhrály či se nějak umístily v soutěži World Press Photo. Můžu vám říci, že během prohlídky se žádný z návštěvníků neusmíval. Nebylo taky proč, neboť k vidění zde nebylo nic veselého, ba naopak. Byla to přehlídka utrpení, neštěstí, hrubého násilí, kde mi několik sportovních fotografií (jako například Zidanův nesportovní zákrok na MS ve fotbale) připadalo jako když tam nepatří.
K vidění bylo vše v syrovém stavu, tedy přesně tak, jak to cítí protagonisté oněch fotografií. Zde bych pouze nechtěl říci, že sport vzhledem k problémům většiny světa vypadá jako nějaký nepovedený žert, ale také bych chtěl upozornit na význam fotografie a médií obecně.

V sociologii panuje tvrzení, že díky médiím, která nás každý den bombardují katastrofickými zprávami, jsme se stali vůči neštěstím, která nejsou "bezprostředně naše" imuními. Vždyť z neštěstí se dá udělat i reality show, jak jsem zjistil. Konkrétně TV Nova velice často při neštěstí nechává mluvit zdrcené aktéry a ubírá jim tak lidskou důstojnost. Otázkou tedy je, co nám řekne hladomor v kdesi v Africe, když my máme svých starostí dost? Dokáže nás něco takového vůbec oslovit?
Ony fotografie, vystavené v Karolinu, byly možná působivější než celá řada našich zpravodajství a je nutné se ptáti proč. Dle mého názoru je to tím, že zde fotografie do morku kostí vyjádřila ony osudy, onen život, což televize, která je až příliš často orientována na sledovanost, neposkytuje. O zprávách na TV Nova toho bylo napsáno hodně... několikrát zvířátka, neštěstí v sestřihu, žabomyší války našich politiků. Ale tohle všechno lidé sledují a líbí se jim to! Lidé nechtějí vědět, co se jim děje o několik stovek kilometrů dále anebo přímo o několik stovek metrů dále (zde je nutné říci, že tomu bylo vždy, vždyť dobrý příklad přináší poznatky s velkých ismů dvacátého století, tedy nacismu a komunismu).

Televize má tedy bavit? Nebo ne? Edward R. Morrow, známý především díky svému mediálnímu klání se senátorem McCarthym, kdysi řekl, že televize má učit, osvětlovat (ve smyslu ozřejmovat), jinak se z ní stanou pouze světla v krabici. Naše televize dost často nevychovává, dost možná, že vůbec. Ty fotky v Karolinu ano. Proč musíme vidět neštěstí druhých? Protože, zcela s Morrowovým přesvědčením nesmíme být příliš spokojení, příliš sebejistí sami sebou, nebo (opět zcela ve shodě s Morrowem) se staneme příliš otupělými, přiliš izolovanými
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama