Jiné myšlení

27. listopadu 2007 v 13:52 | Libor Toman
Tvrzení, že každý z nás uvažuje jinak, je tak banální věc, že se až zdá, že je zbytečné o ní uvažovat. Já jsem však každodenní zkušeností přesvědčen, že to zbytečné není, naopak je to třeba připomínat.

Pokud chceme uvažovat o našem nazírání, o našem analyticko-syntetickém myšlení, potom musíme vyjít z I. Kanta (jak jinak). Jeho "koperníkánský obrat", totiž že naše myšlení neurčuje objekt, nýbrž subjekt, mluví za vše. Naše tvorba pojmů vychází z našeho nazírání, do kterého však vstupují další proměnné. Zcela logicky novokantián E. Cassirer rozšiřuje Kantovo učení o kulturní vzorce. Naše myšlení navíc není něco statického, nýbrž dynamického, procházejícího jak vývojem individuálním, tak kolektivním.

Percepce (vnímání) této židle, na které sedím, je tam zcela jiná pro mne jako pro člověka, který tu bude sedět po mně. I když mluvím se svým kamarádem stejným jazykem, ve kterém si oba rozumíme, přesto oba do pojmů dáváme "cosi svého" a naše myšlení je jiné. Stejně tak se bude lišit myšlení ženy od muže. Zatímco muž je racionálně-analytický typ, žena do svých myšlenek (a tudíž slov) přidává spíše pocitově-iracionální elementy. V obou případech však do našeho myšlení vstupují emoce.

Tento první příklad je pouze na, řekněme, stejné kulturní úrovni. Další rozdílnost v myšlení je na základě kulturní indiferentnosti. Ona židle je pro mne něco, kam si každý den sedám, ale pro člověka z asijských zemí může třeba jít o nepotřebnou věc, jenž je pouze jakousi konstrukcí ze dřeva. Stejně tak nesmíme zapomínat, že spoustu kulturních vzorců máme takříkajíc v genech. Nejbanálnějším příkladem může být například naše adaptace na prostředí.

Do třetice musíme rozdílnost ve vnímání a v myšlení zahrnout do historické perspektivy. Pokud např. vnímáme středověk jako "temné období", je tomu tak proto, že kromě zcela odlišných životních podmínek považujeme společnost středověku za primitivně smýšlející. Již málo jsme si schopni uvědomit, že šlo o zcela odlišnou myšlenkovou etapu lidstva, ke které musíme přistupovat jinak než naším kauzálním a abstraktním myšlením. Středověký člověk byl bytostně symbolický a stejně tak jeho vyjadřování a představy. Bibli rozuměl jinak, neboť chápal její symbolický význam. Měl také své pojetí evoluce, které Darwin pouze v 19. století převedl do nové podoby. A tak dále. Kolikrát jsem již během svého života viděl spousty anachronismů a to i v případě, když se mluvilo o historii seriózně. Jistě, do minulosti vždy vnášíme přítomnost, ale nikdy nesmíme tímto hrubým, věci neznalým, způsobem.

Závěr této stati nemohl být jiný. Naše myšlení - v tomto případě subjektu - se bude vždy lišit, ať již jde o jakoukoli úroveň. Uvažujme proto mnohem častěji, zda nejsme příliš subjektivní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama