Pryč s hnusným pozitivismem!

2. listopadu 2007 v 21:27 |  Humanitní vědy
V poslední době se má pozornost soustředí na teorii historické vědy. Můj zájem načala v tomto směru zcela zásadní práce Jaques Le Goffa Paměť a dějiny, ve které se autor zabývá úlohou historické vědy v moderní společnosti a jejím dalším rozvojem. Knížek na toto téma je u nás stále pomálu, neboť stále setrváváme v jednom pozitivistickém paradigmatu, ze kterého jsme dle mého názoru zcela nevyšli.
O změnách, jež se v historiografii za celé dvacáté století odehrály, skvěle informuje kniha Georga Iggerse: Dějepisectví ve 20. století, kterou jsem si vzhledem k tomu, že již není k zakoupení, celou okopíroval a již poněkolikáté jsem si tak vytvořil jakousi papebackovou verzi.

Budu stručný: Změny v historiografii jsou obrovské, naše zaostalost v tomto směru místy ohromná. Sám jsem vyrostl v marxisticko-pozitivistickém školství, proto definitivně prohlédnout a začít pátrat po nových směrech dalo i mně samotnému skutečně zabrat. Dokonce si myslím, že i přes veškerou snahu v některých intencích stále v pozitivismu zůstávám, neboť jsem v něm byl 20 let vychováván. Nakonec mě zajímalo, jestli si je této skutečnosti historické vědy vědom i některý z českých historiků samých. Nejen za tímto účelem - vlastně jsem hledal něco o dekonstruktivismu - jsem objevil knihu Dušana Třeštíka: Češi a dějiny v postmoderním očistci. Autora znám především díky eseji článků Mysliti dějiny, které již svým názvem napovídají, že jde v našich končinách o něco neobvyklého. Samotná kniha, kterou jsem nyní začal číst, mě doposud překvapila svou esejovitostí. Třeštík až metaforicky vyjadřuje složité problémy, které se stanou ihned srozumitelnými. Zároveň, jako člověk interdisciplinárního zaměření, oceňuji jeho nadhled, který přesahuje samotnou historii. Ostatně, tak to má být. Na závěr krátký výňatek z knihy, u kterého jsem se zhluboka zasmál:

"Kdo v našich po-postmodeních časech nedokáže jakž takž zasvěceně žvatlat o diskurzu, intertextualitě, strategiích distinkce a symbolickém kapitálu, je v Heidelbergu nebo v Miláně beznadějně out. Ne ovšem v Praze, tady vypadá jeden každý takový jako postmodernista, známý jako bubák na děti, něco jako otrhaný antiglobalista, na kterého se patří zavolat policejní těžkooděnce, a ne se s ním bavit" (s. 26)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shadow shadow | Web | 3. listopadu 2007 v 10:23 | Reagovat

Asi budu trochu kritický :) Předně, kopírovat cizí autorská díla, no fuj :). Dále z vět "Kdo v našich po-postmodeních časech nedokáže jakž takž zasvěceně žvatlat o diskurzu, intertextualitě, strategiích distinkce a symbolickém kapitálu, je v Heidelbergu nebo v Miláně beznadějně out." vyplývá pokrytectví a přetvářka těchto intelektuálních kruhů, kdybych použil daných slov, "jakž takž žvatlajících" o teoretických koncepcích, o kterých vlastně pořádně nevědí, co mají vyjadřovat, nicméně "žvatlajících" , aby vypadaly v očích své intelektuální obce dobřě a učeně. Zakončil by to starou známou pravdou, že není nic horšího, než učený hlupák.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama