Malá apologie dějepisu

27. dubna 2008 v 18:09 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Často se v běžném styku potkávám s lidmi, kteří mají velice zkreslenou povahu o povaze dějepisu nebo snad historické vědy. Není se čemu divit, většinou svůj pohled odvozují od hodin dějepisu ze střední, v horším případě základní, školy. Zde není pochyb, že je naše školství trochu pozadu (ostatně jako ve všem), neboť se při výuce naší slavné minulosti klade důraz na číselné řady (rozuměj datumy), politické dějiny a úzkou profilaci předmětu. Tento stručný přehled bych chtěl prezentovat jako stručnou obhajobu historické vědy a koneckonců tak ukázat, že naše pohledy na věc mohou být velmi zkreslující.
Kde začít? Toť otázka, proto jsem tuto problematiku rozdělil do bodů, které jsou v pořadí libovolně zaměnitelné.
Vztah minulosti a současnosti - Naprostá většina lidí je přesvědčena, že úkolem historie je pouze popsat minulost a fakta v ní již jakoby jasně obsažená. To je naprostý omyl! Popis historie nikdy není v minulosti přímo dán, tzn. že my ho prostě jenom "neobjevíme" a nepopíšeme. Náš popis minulosti bude vždy subjektivní konstrukcí, stejně tak jako samotný výběr fakt a jejich použití. Tím se dostáváme k tomu, že díky současnosti popisujeme minulost. Otázkou zde není, aby k tomu nedocházelo, nýbrž jak moc má být minulost současností ovlivněná. Dle mého názoru má historie střídmě sloužit přítomnosti a vlastně tomu ani jinak není. Důkazem je "státotvorná" historiografie přelomu 19. a 20. století či současná historiografie, která se v rámci EU snaží poukázat na jednotu Evropy.
Mnohovrstevnatost času - S touto myšlenkou přišel Francouz Fernard Braudel a od této doby se stala bernou mincí historické vědy. Aniž bych zde musel zapojit filosofii, je jasné, že čas nemá jednu rovinu, ale nekonečně rovin. Toto konstatování je však pro lidský mozek obtížně pochopitelné, proto např. Braudel zvolil tři roviny času. Zde se dostáváme k tomu, že politické dějiny nevystihují vše. V rámci politických událostí dochází pouze k zviditelnění špičky ledovce. Tyto dějiny plynou nejrychleji. Naopak dějiny mentalit, sociálních struktur se vyvíjejí pomaleji. Ještě delší trvání mají dějiny součinosti prostředí a člověka.
Interdisciplinarita - S první kritikou politických dějin přichází také další. Politické dějiny jsou pouze výsekem minulé a současné reality lidského rodu. Pokud bychom popisovaly pouze je, tak bychom zcela nezachytili mentalitu doby, vliv prostředí apod. To znamená, že neexistuje pouze čistá historická věda, nýbrž jde o obor bádání, který je propojen s dalšími humanitními obory. Historie proto od začátku 20. století využívá výdobytků psychologie, sociologie, antropologie, politologie (sic!), geografie atd. - dokonce i biologie! Moderní bádání se bez zapojení více vědních disciplín dnes neobejde, nejinak je tomu v případě historie.
Jak psát pravdu - Předně je nutné říci, že univerzální pravda neexistuje, neboť je (nad)subjektivní konstrukcí. Veškerý řád, systém je lidskou konstrukcí. Proto výběr historických fakt probíhá dle našeho uvážení (už jen výběr tématu) a "podléhá času". To v žádném případě neznamená, že "pravda neexistuje". Právě naopak. Uvědomění si této skutečnosti pomáhá poznat falzifikovatelnost našich tezí (viz Popper) a vede k pokroku v bádání. Dějepisné bádání ale i tak musí být budováno v rámci metod a koherence textu musí korespondovat s momentálním vědeckým paradigmatem.
Dějepis je jako (minulá) realita. Jakou část si z ní vyberete, takovou část máte. Určitě je dobré znát politické události a jejich kostru, přesto sociální a mentální skutečnosti minulosti jsou neméně důležité a podnětné. Já osobně jsem si prošel údobím, kdy jsem na dějepis díky politickým dějinám zanevřel. Přes sociologii a filosofii jsem se však zadními vrátky vrátil a nyní preferuji dějiny mentalit, sociální dějiny a historiografii (teorie historické vědy).
Někdy je velice obtížné lidem vysvětlit, že dějiny nejsou pouze války a politika, ale třeba také dějiny jednoho mlynáře, který netradičním způsobem snaží vnímat svět okolo sebe. Pokud si právě teď říkáte, že dějepis je také trochu umění, tak jste na správné cestě. Náše životy jsou totiž jeden velký příběh, který se musí vyprávět. Dějiny lidí nejsou matematická poučka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama