Poznámky ke knize Sociální konstrukce reality

11. května 2008 v 21:44 | Libor Toman |  Humanitní vědy
● Kniha skvělým způsobem spojuje teorie klasické sociologie (nejen) s teoriemi současné sociologie. Emile Durkheim právem viděl v dělbě práce příčinu upadajícího holismu společnosti. Z. Bauman současnou společnost nazval jako individualizovanou. V podkapitolce Rozsah a způsoby institucionalizace je specializace rolí (segregace subsouborů významů) spojována s komplikacemi vytvoření stabilního zastřešujícího symbolického řádu, což je ve své podstatě dekonstruktivismus a zánik metapříběhu. Společnost se tedy rozpadá na subsoubory, tedy na oddělené jednotky, které si nemusí předávat vědění. Autoři knihy přesto naprostou relativizaci (relatio = tj. vztažnost vždy k něčemu) odmítají, když tvrdí, že vědění není mechanickým odrazem společenských zájmů (s. 90). Tím se pochopitelně distancují od marxismu. Jejich stanovisko je tedy naprostou individualizaci nepřipouští, byť naprosté zastřešení ("absolutní světonázor") není možné. Že by systémová teorie?
● Snad jen pro připomenutí zde předkládám svou myšlenku ohledně obecného (každodenního) vědění, které je bezpochyby neustále aktualizovat. To se mi však zdá, že není v lidských silách. Dle mého názoru instituce přijímáme pouze v určitém časovém výseku a máme tendenci si je uchovat stálé, i když společnost obecně je vzhledem k nám mění. Tento fenomén jsem zatím v knize nenašel. Vše objasní příklad: Naši (moji) prarodičové vnímají instituci manželství z dob svého mládí a nikoli ze současné doby, byť zde posun je (rozvod není tak sociálně ostrakizován, lidé žijí raději ve volném spojení, "na psí knížku"). Naše vnímání institucí může zaostávat, což může mít za příčinu např. nedostatečný sociální kontakt apod.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama