Nové formy závislosti

24. července 2008 v 15:47 | Libor Toman |  Společnost
My Evropané jsme si tak jistí svoji všeobjímající demokracií, že si ani nevšímáme vzniku nových forem závislosti. Zkrátka si myslíme, že demokracie garantuje vždy svobodu slova a jednání. Hlavní tezí tohoto článku je, že to rozhodně nemusí být pravda a proto jsem se rozhodl proti tomuto strnulému myšlení vystoupit.
Již Nicklas Luhmann varuje, že ekonomický systém začíná mít nad ostatními systémy, např. nad kulturním, převahu. Jeho myšlenka naznačuje, že nejsme v opozici proti nějaké třídě, kastě či snad státu, ale proti všeobjímajícímu tržnímu systému, který mnohdy není nikterak komplexní a pokud ho považujeme za "nepřítele", tak ani nemá "tvář", proti které bychom mohli vystoupit. Pro současnou společnost to tedy znamená reformulovat podmínky svobody a svobodného projevu, což se prozatím neděje. Znamená to také opustit intelektuální stanovisko, že vzdělanost povede k rozšíření absolutní svobody (což je ostatně velice strnulá myšlenka, která popírá vývoj společnosti i vývoj idejí) a vz-dělání nás vždy nutně povede výš a dál než ostatní.
Ač se tyto řádky mohou zdát příliš abstraktní, rozhodl jsem se být ve zbytku článku velice konkrétní. "Vymožeností" 20. a 21. století je tzv. situační morálka, která zavrhuje nějaké objektivně platné normy a řešení problémů považuje za case solving, tedy případ od případu. Jenže zde jde o vysoce intelektuální stanovisko, které předpokládá vysokou úroveň jednajících. Na místo dekonstruované morálky, tedy přicházejí náhrady, které jsou mnohdy v pravdě komerční. Je vytvářena tzv. manažerská morálka, která mnohdy popírá mnohé základní antropologické konstanty, neboť jejím primárním cílem je dosažení zisku. Tato "morálka" je právě negativem situační morálky, neboť ji vlastně popírá.
Cílem zde není jednat pro společnost, nýbrž pro zisk, což zde není jakési moralistní hodnocení, nýbrž poukazuji na partikularitu této "morálky", která je vlastně rozporu s onou unavenou "absolutní demokracií", což zde do důsledku mnohdy předpokládá nátlak a nikoli liberální společnost, tak jak chceme, aby byla naším cílem.
Typickým produktem manažerské morálky je reklama, která je nám prezentována s takovou vervou, že je to "nedemokratické". Zde nejde o to, zda reklamu v televizi můžeme vypnout, zda reklamní tabuli můžeme přehlížet či zda reklamní leták můžeme vyhodit, zde jde o to, že se nám dlouhodobě a vytrvale nabízí něco, o co ani mnozí z nás nemají zájem. Jak je toto liší od autokratického režimu s vytrvalou propagandou? Odpověď je jednoduchá, hranice rafinovanosti se zde v rámci "ekonomického užitku" posouvají dále, ale to neznamená, že zde nemůžeme protestovat proti další formě nátlaku. Iniciativa na ochranu spotřebitelů je jenom prvním krokem. Jenže odmítání reklamy či eliminování ji z našeho života není řešením. Je to jako bychom v době komunismu odjeli na chatu, která je situována někde na samotě. Problém se tím nevyřeší.
Zatím však musíme pouze konstatovat, že "vyznat se v současném světě" vyžaduje jistý druh sociální inteligence. Musíme si umět vybírat, musíme umět rozlišovat, musíme umět volit, co je správné (velice nebezpečné slovo!). Jak jsem již na začátku řekl, škola (či vzdělání) nám v tomto nepomůže, neboť i ona je součástí naší společnosti a i ona podléhá vnějším vlivům a není tedy "státem ve státě". Dosažené vzdělání možná zlepší naši kvalifikaci, avšak náš pohled na svět a orientace v něm předpokládá stálou rekvalifikaci, aktualizaci. Jenom skutečně myslící lidé mohou něco změnit. Strnulí vzdělanci nám budou vždy pouze překážkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jdete v létě někam na brigádu?

Ano. 43.5% (50)
Podle toho jakou práci seženu. 24.3% (28)
Ne. 32.2% (37)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama