Confessiones: Jsem konzervativec!

22. srpna 2008 v 20:27 | Libor Toman |  Názory
Historik Pekař kdysi řekl, že to nové musí na rozdíl od toho starého prokázat svou legitimitu (oprávnění). A prvorepublikový fenomenální spisovatel jistě věděl, co říká. Vystupoval totiž z konzervativních pozic.
O téměř sto let později jsem touto myšlenkou fascinován. Ač možná coby konzervativec jsem pouze symbolem časů, které odcházejí, stále jsem přesvědčen, že je třeba tyto vyzkoušené hodnoty alespoň trochu držet při životě.
Domnívám se, že má stále význam morálka založená na systému hodnot, které jsou nadindividuální. Vím, že společnost stále více přestává být držena pohromadě donucovacími prostředky kolektivních norem, ale tvrdím, že držet společnost pohromady konzumem vede pouze do slepé uličky, která se brzy znovu bude muset napojit na systém nových (?) hodnot.
Domnívám se, že otevřenost vede k uzavřenosti. Ať již jde o globalizaci či o lidské vztahy, přílišná otevřenost je pouze ideologií s vyšším rychlostním stupněm. Společnost, která příjímá vše, nepřijímá nic zvláštního, partikulárního a vede k jednotvárnosti. A nikdo není tak skutečně otevřený, jak hlásá nová ideologie otevřenosti-rovnosti. To si začínají uvědomovat i různé světové komunity, které mají tendence k partikularismu. Vlastně i samotní lidé začínají být fundamentalističtí, neboť cítí, že potřebují omezení (návrat náboženství?).
Domnívám se, že se má rozlišovat veřejná a privátní sféra. Vynášet soukromé věci se stalo módou a jistě k tomu napomohla technika. Leč některé věci stále zůstávají intimní a mají zůstat intimní. Vytahování privátní sféry (např.pornografie) do veřejné nepřináší nic dobrého.
Domnívám se, že má existovat něco jako veřejný zájem. Zájmy jednotlivců jednoduše nevytvářejí veřejný zájem, dokonce mohou být protikladné. To také nepředpokládá, že se veřejného zájmu vzdáme ve prospěch soukromého zájmu. Také to neznamená, že se z veřejné sféry stáhneme a budeme vystupovat proti ní, protože i veřejná sféra je naše sféra.
Domnívám se, že také cit potřebuje rozum, že příliš psychologického postrádá myšlenku. Ono staré, totiž, že kromě práv máme také povinnosti, stále platí. Život není podívaná a život ani není distanc. Kde není rozum, tam také není vůdčí princip a tam také není směr.
Domnívám se, že donekonečna nelze vyzdvihovat život, když existuje také smrt. Smrt nikdy neobalamutíme. Jednou si pro nás s kosou zcela přirozeně přijde, to si musí každý z nás uvědomit. S hrůzou se bojíme stárnutí a kultem mládí se snažíme smrt zahnat mimo náš dohled. Smrt se stává tabu. Staří lidé nepatří do našeho života, uzavřeli jsme je kamsi, kde si je můžeme kontrolovaně prohlížet. Jenže mládí je pouze část našeho života a stáří si přijde pro každého z nás.
Domnívám se, že nelze pouze žít přítomností. Okamžitá spotřeba, to je přítomnost. Přítomnost bez minulosti i bez budoucnosti. Tady a teď. Avšak kdo ovládá minulost, ten ovládá i budoucnost, píše George Orwell. Naše minulost určuje naši identitu (i kolektivně). Říká, kdo jsme. Bez toho nastává anamnéza. Člověk bez minulosti jako by nebyl. A člověk bez budoucnosti není člověk tvořivý, nemá onu intencionalitu, o které mluví Husserl.
Nakonec se také domnívám, že nejsem příliš konzervativní, když tohle píšu. Někdy si i tak říkám, zda nestojím proti vlně, která se zkrátka přes mně jednou přežene. Snad má slova vyzní do prázdna a já sám se stanu minulostí. I to je riziko konzervativismu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký máte názor na soukromé vysoké školy?

Degradují tituly a fungují na bázi peněz 66% (33)
Poskytují kvalitní vzdělání 22% (11)
Nemám názor 12% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama