Je dobro a zlo čistě lidskou záležitostí?

7. října 2008 v 22:24 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Martin Buber ve svém spisku Obrazy dobra a zla popisuje prvotní hřích jako první akt zla. Bible je v genesis v mnoha směrech metaforická a stejně tak lze vnímat příběh Adama a Evy. Zde je nádherným způsobem naznačeno, že člověk vyšel z onoho "ráje", z onoho souznění s přírododou, aby, jak je řečeno v Bibli, získával chléb v potu tváře, zatímco jeho žena bude v bolestech rodit děti. Ono souznění také znamenalo jednotu, jednotu dobra a zla. V ráji tedy neexistovalo dobro a zlo.

Lze se tedy domnívat, že se v nás tyto dva póly vyvinuly historickým vývojem a staly se takříkajíc antropologickou konstantou člověka, a tedy dobro a zlo vnímáme již jako něco automatického. Někteří vědci dokonce tvrdí, že tyto dva póly máme snad i v genech. Podle psycholožky Melanie Kleinové, která dále rozvedla Freudův pud smrti, již kojenec bere svou matku v pólech špatná matka - dobrá matka a musí v tak raném věku tuto ambivalenci překonat. Pokud by tato teorie - pro mě osobně velmi spekulativní - byla pravdivá, tak by to znamenalo, že s pocitem (?) dobra a zla již rodíme.

Otázka je nyní dvojí: Mají podobný pocit také zvířata, ale protože nemají rozvinutou kulturu, tak ho nedokáží rozvést k dokonalosti? Nebo jde o čistě záležitost naší kultury a vědci jako je např. Kleinová se nechali ovlivnit svým etnocentrismem (nikoli pouze lidskou kulturou obecně)?

Osobně se domnívám, že jde čistě o záležitost naší kultury, jak to popisuje právě právě Bible (také Buber a další) a v hinduistickém náboženství to prezentuje ambivalentní bohyně Kálí. Dobro a zlo jsou tedy sociálně ukotvené, což dokládají i zážitky některých mystiků, kteří popisují, že došli k sjednocení s Jedním a dostali se tedy mimo dobro a zlo. Stejně tak i rigidní morální příkazy dostávají u duchovně vyspělých jedinců nejasné kontury, zřejmě proto, že se tito jedinci dostávají za bazální sociálno.

Teoreticky lze tvrdit, že pokud by člověk žil sám na pustém ostrově, tak by za celý život nezažil dobro ani zlo. Zlo tedy muselo vzniknout již v prvních vývojových typech společností, zde antropologové přepokládají, že kupříkladu první spory byly spory o majetek. Dobro a zlo se postupem doby abstraktizovalo (ostatně jako další lidské výtvory - např. morálka), takže tyto dva póly vnímáme jako něco nekonkrétního, i když kdysi konkrétní byly (viz E. Cassierer: Filosofie symbolických forem II).
Je tedy pravděpodobné, že dobro a zlo jsou neodlučně spjaty, tvoří nerozdělitelný pár. Bez zla by nebylo dobro a naopak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama