Jací jsme?

6. listopadu 2008 v 22:41 | Libor Toman |  Společnost
V dnešní době musíme mít neustále pocit, že člověk není to nedokonalé zvíře, ale je to vyjímečný tvor, jehož chyby jsou pouze kosmetické vady. Tato víra (ano, skutečně víra) je vlastně k opozici ke starému křesťanskému mýtu o dědičném hříchu. Křesťané jednoduše věděli a vědí, co je člověk zač a ačkoliv ho vyzdvihovali oproti ostatním zvířatům nikdy nezapomněli na jeho chyby.

My si chyby nepřipouštíme. Před očima máme pouze stále "krásnější a roustoucí civilizaci", která odstraňuje chyby a kde nás věda vede kupředu. Skutěčně si myslíme, že vědecké poznatky, onen blahobyt, který z nich má vycházet je nekonečný. Jenže naše zvířecí povaha se projevuje již v onom blahobytu. Nejsme spokojeni s tím dostatkem, s dostupností všeho, co je nám po ruce. Člověku dejte málo a bude křičet, že chce víc, dejte mu hodně a bude křičet to samé. Neexistují limity. Možná, že nemáme být na co pyšní. Sice si neustále stavíme ideály, ale ty jsou pouze jakousi nostalgií, že to může být lepší.

Biologická podstata je zakotvena hluboko v nás. Ač neustále deklarujeme, že jsme racionálnější než lidé minulosti, přesto stále podléháme našim vášním, pudům a touhám. Ač vyjadřujeme, jak jsme humanističtí a sociální, tak jsme se přesto na ničem nedohodli a stále místo doporučení potřebujeme restrikce. Nikdy nás osudy lidí okolo nás příliš nezajímaly. Věci, které se nás netýkají, nemáme touhu napravovat.
Věříme na lásku, ale přitom víme, jak velká je to iluze. Myslíme si, že mezilidské vztahy vyřeší naši touhu po samotě, přesto naopak spíše vyřeší náš vlastní egoismus. Staré národy měly pocit, že lidské bytí je jeden kruh, který se opakuje. Potom jsme ale vynalezli ideu pokroku a ono klubíčko jsme rozmotali. Nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 7. listopadu 2008 v 21:59 | Reagovat

http://www.bomba.cz/video/muzi-vs-zeny/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama