Popisuje film minulost?

3. května 2009 v 16:11 | Libor Toman |  Humanitní vědy
Člověk měl odjakživa potřebu vztahovat se nějak k minulosti. V naší době, zdá se, se tak děje prostřednictvím filmu. Za poslední roky se značka "based on true story" přiřazuje ke každému druhému hollywoodskému filmu. Je to dobře nebo špatně?

Obhájci filmů se skutečnými reáliemi mohou argumentovat, že i klasická, tedy psaná, historická díla jsou svým způsobem fikce, která je založená na skutečných faktech. Historici si více než třicet let uvědomují, že to, co popisují, není minulost, tak jak se přihodila, ale konstrukce, která používá nějaký mustr.
Potom tedy i film má samozřejmě svou narativní hodnotu. A že se točí pro masového diváka? Vždyť i historická knižní produkce se velice často orientuje na prodejnost.

Naopak kritici podotknou, že film je až příliš klipovité a hrubé znázornění minulosti. Naše minulost nebyla nějaký akční film, který měl úvod, rozuzlení a šťastný závěr. Odpůrci jistě také připomenou, že se do filmu daleko explicitněji vkládá vysvětlující ideologie (zejm. u amerických filmů). Ale to přeci národní historici dělali taky!


V porovnání je jasné, že mají filmy před knižní produkcí navrch. Dnešní multimediální svět se řídí instantním vysvětlením, okamžitým pochopením a lehce stravitelnou formou. Je mnohem jednoduší shlédnout dvouhodinový film než celý měsíc číst jednu knížku, která může navíc být náročná na čtení. Příběh na pomezí fikce a reality je současnému myšlení velice blízký. Puntičkáři budou samozřejmě v každém historickém filmu hledat chyby v reáliích (Napoleon), avšak v tomto případě se jen ukazuje, že nic nepochopili a že jsou dokonce v menšině.

Spektrum od téměř fikce k téměř realitě je opravdu široké. Některé filmy pouze používají historické reálie (Hellboy - nacistické Německo), jiné zůstávají někde na půli cesty (Gangs of New York), zatímco ty další se snaží rekonstruovat co nejvěrněji (Baader Meinhof Komplex). A to jsme ještě nezmínili snímky, které si s reáliemi zahrávají naprosto volně a spíše se jimi nechávají inspirovat (Ils).
Hlavní je samozřejmě příběh a tempo vyprávění. Moderní film se především snaží zapůsobit. Snaží se nám prezentovat fanatismus hitlerovského Německa (Der Untergang), zrůdnost holocaustu (Schindlers list), vyrovnat se s minulostí (Sophie Scholl - Die letzten Tage), poukázat na lidskou povahu v období normalizace (Kolja, Báječná léta pod psa), poukázat na vznik kulturního fenoménu (Lords of Dogtown) nebo pouze rozebrat krizi jednoho člověka (Control).
Vždycky přitom jde o emoce a v naší době zvlášť. Pod taktovkou lidských práv nemáme rádi násilí a tak si o něm musíme neustále nechat vyprávět v trochu stravitelné a trochu syrové podobě (Hotel Rwanda), chceme být šokováni krutou minulostí (Last king of Scotland) nebo jednoduše nechat zvítězit dobro nad zlem (Gladiátor).

Výše uvedené filmy rozhodně nejsou zábavou, jak si mnozí myslí. Pro mnohé z nás mají skutečnou vypovídací hodnotu, neboť mnohdy představují naše jediné setkání s minulostí. Proto se pro mnohé stávají opravdovou a nekriticky přijímanou sondou do času minulých, čímž tedy v podstatě utvářejí paměť společnosti. (Dokonce jsem se jednou setkal s případem, kdy kolečkové brusle z filmu Bathory byly skutečně považovány za výtvor středověku.) V některých případech dokonce umožňují tvrdou minulost zmírňovat (Defiance) nebo dokonce zlehčovat (Rambo).
A konečně není žádným tajemstvím, že v naší době přestává hrát hlavní roli slovo, které předává vládu obrazu. Obraz totiž působí daleko imaginativněji než diktatura písmen. Anebo je tomu naopak? Filmů "based on true story" bude stále přibývat, protože jsou jednoduše velice žádané. Možná je to jiné vyprávění reality, možná jsme tak trochu ve slepé uličce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vzal jste někdy svou přítelkyni do ZOO?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama