Spolupráce jako strhující film

18. června 2009 v 21:56 | Libor Toman |  Názory
Snad to nebude přehnané tvrzení, když budu tvrdit, že za poslední tři roky mě žádný člověk neovlivnil tolik jako KK, a to jak po stránce osobnostní, názorové i morální. Při zamýšlení nad tím, proč to tak je, se chci pokusit o nejednoznačnou odpověď, která se rozhodně netvořila snadno.

KK jsem původně poznal zprostředkovaně, což ostatně v této době není nic neobvyklého. Ale již tehdy jsem věděl, že jde o něco speciálního. Měla totiž něco, co ostatní lidé/ženy, se kterými jsem předtím mluvil neměli/y. Dost těžko se to vystihuje, ale patrně to bylo v oné komunikaci, která je mezi dvěma lidmi zásadní. Její odpovědi měly vždy jistou šířku, které neodhalovaly pouze její inteligenci, ale také jistou citlivost vůči náročným tématům. Možná, že jim tehdy chyběla jistá vyhraněná osobitost, ale to mi ostatně nikdy příliš nevadilo.

Historie vzájemné komunikace s KK je plná eskapád a zvratů, že by to snad vydalo na celovečerní film. Již v začátku se zdálo, že je mrtvá a jednou byla vyhrocena ad absurdum. Osobně vnímání KK rozděluji do tří dějství, z nichž každé bylo dosti odlišné.
To první bylo charakteristické jistou dynamikou, která se zdála býti destruktivní. Z vlastního pohledu nedokáži reflektovat příčinu, která mě do tohoto víru událostí dostala, avšak při pohledu na někdejší povahu KK mě napadá jednoduše její naivita, které si ostatně byla i vědoma. Možná, že nedostatek zkušeností a jistá nevyspělost na obou stranách připravily zánik dějství prvního, ve kterém následovalo dějství silné antipatie a nesnášenlivosti.

K mému velkému překvapení však došlo k tomu, že se opona nespustila definitivně a naopak děj vyvrcholil v briskní pokračování. KK je po přestávce dosti jiný člověk. Více náročný, více kritický, více tvůrčí. Ač vím, že lidi dost často nakazím svým cynickým způsobem, nelze můj vliv na ní přesněji dokázat. Spíše si myslím, že KK nasbírala zkušenosti přesně tak, jak to dovede pouze inteligentní člověk. Se zkušenostmi ovšem také přicházejí větší nároky, díky kterým je pro mě KK daleko více inspirativní. Ostatně je to právě ona, kdo dokáže navyklat můj názor, kdo dokáže odhalit momenty, kdy nejsem objektivní, ale spíše egocentrický. Ženy zpravidla nemívají silně kritický až cynický postoj ke světu a životu, natož pak silně moralistní tendence. Asi již není třeba dodávat, že KK je velice zvláštní výjimkou.

Můj vztah k ní ostatně není takový jako kdysi. Řekl bych, že ji daleko více respektuji a i když to nepřiznám, tak se nechávám ovlivnit jejími názory, díky čemuž se můj svět posunuje dál. Snažím se jí na denní bázi vrátit to samé. Jsem za to jednoduše vděčný, i když to skoro nikdy neříkám. Ale přehnaně kritičtí lidé - a to jsme my oba - něco takového příliš nedávají najevo. Považují to totiž za jistý druh slabosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jdete v létě někam na brigádu?

Ano. 43.5% (50)
Podle toho jakou práci seženu. 24.3% (28)
Ne. 32.2% (37)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama