Co to znamená být alternativní?

18. září 2009 v 19:14 | Libor Toman |  Názory
Jeden z nejhorších a nejsvévolnějších konceptů společnosti 21. století má přízvisko "alternativní". Toto slovo se stalo tak velkou módou, že dokonce lidé zapomněli, co znamená. Jeho vyznavači - Jde snad o kult? - dokonce okolo něj tancují v mysticky šíleném opojení.

Srovnejme si nejprve fakta. Slovo alternativní má svůj základ v latinském slově alter, což v překladu znamená ten druhý či nepřesně jiný. Že to vlastně nic nevyjadřuje? Přesně tak. Stejného dojmu také nabudeme v případně, pokud vytvoříme spojení "alternativní lidé". V tomto případě se nám tu připojuje sociální konotace. Kdo jsou "alternativní - jiní lidé"? Kdo je jiný člověk?

Ve své podstatě jde o nesmysl. Samozřejmě neexistuje jiný člověk, ale pouze takový člověk, který se chce odlišovat. Máme tedy co do činění s jistou formou pseudoelitářství. Ovšem ihned si znovu musíme položit další otázku: Proč se chce někdo odlišovat? A odlišovat od koho? Proč chce být jiný, tj. alternativní? Na tyto otázky nemusíme hledat odpověď daleko. Podle psychologa C. G. Junga mají lidé přirozenou potřebu se povyšovat a tato touha se stupňuje úměrně s tím, jak se (vnitřně) podceňují. Člověk se silným a zdravým egem má tedy tuto potřebu výrazně nižší (byť alespoň nějakou).

Jistě se tu nabízí otázka, jak se vytváří (nebo jak funguje) silné ego, jinými slovy - spokojenost se sebou samým. Odpověď na tuto otázku je dosti komplexní, proto ji odbudu stručným konstatováním: Silné ego se vytváří v interakci s prostředím, tedy zejména tehdy, pokud to, co dělám a co mě ovlivňuje má (vysokou) hodnotu a nesporný smysl. Jinými slovy ve svém životě nacházím něco hlubšího, díky čemu jsem rád na světě.

Pokud my tyto atributy lidské existence chybí, tak je musím nějak nahrazovat. Musím nahradit to, že můj život nevykazuje známky autenticity. A právě tady si řeknu, že musím být jiný než ostatní, protože alespoň v této pofiderní výjimečnosti najdu sám sebe. Moje identita dostává negativní charakter. Spoustu věcí nedělám, poněvadž je dělají jiní. Dělám je jinak. Jak vidno, zcela jednoduchá definice, která má ovšem mnoho podob. Tak například: Obyčejní lidé přeci nemají rádi kulturu v té nejčistší podobě. Pokud já tedy prokážu, že se o kulturu skutečně zajímám, tak mohu vyjádřit svou odlišnost. Anebo: Obyčejní lidé podléhají masovosti, dělají stejné věci a jsou neuvěřitelně průměrní. Pokud budu dělat něco neobyčejného, něco jiného, vyšvihnu se nad ně a nechám je pod sebou.

Pomineme-li, že si zde roztěkaný člověk v bezbřehé společnosti hledá svoje místo, vyjde nám nebezpečný individualismus, který nevěští nic dobrého. Distancovat se od většiny lidí nikdy není dobré, a to již jen proto, že žijeme ve společnosti a i když máme někdy pocit, že se bez ní obejdeme, tak naší jedinou cestou je cesta (nějaké) kooperace. Alternativismus se tedy nebezpečnou hrou a nabádá k pasivitě, k vyprázdnění společenského prostoru.

Absence pevných hranic ukazuje, že spíše než řešením je symptomem společnosti. Společnosti, která tak trochu hledá nové vymezení. Myslím si, že právě dnes bychom se sami sebe měli ptát, zda chceme být skutečně jinými lidmi než právě jsme.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Almagest Almagest | 4. dubna 2010 v 10:15 | Reagovat

:-D legrační monolog průměrného čecháčka se snahou shodit druhé. Děláš to samé co tebou zmínění alternativisti.

2 Jarda Jarda | 21. května 2010 v 22:10 | Reagovat

[1]:
možná, nicméně se z článku nechá extrahovat pár myšlenek, na kterých skutečně něco je. Na velkou část populace ten článek sedí, osobně se vyskytuji zřejmě také v té s menším egem :)

3 Martin Martin | 24. prosince 2013 v 15:04 | Reagovat

Hmmmm, naprostá pravda v tom vyšvyhování se nad ostatními... Ale co když, co když lidé alternativní naopak mají silné ego? Kolik z nás je štastných když dělá věci, jako většina populace?

4 Oskar Oskar | 14. září 2014 v 14:41 | Reagovat

Nemusíme to brát hned negativně. Já to beru tak, že slovo alternativní osoba se začalo používat, nebo to o sobě začali používat lidé, kteří se odlišují postojem k přírodě výchově a takových věcech. Beru to čistě jako slovní spojení. V každém jazyce je mnoho takových spojení, které bychom mohli napadnout, ale jsou již v jazyce tak zakořeněné, že to nikdo neřeší. Nad výrazem "to je hrozně dobrý" se také moc lidí nepozastaví.
Autorovi rozumím jen to tak asi neřeším.

5 Lexie Lexie | 6. července 2016 v 19:07 | Reagovat

Odkaz na tento tvůj článek mi přišel od pár lidí, kteří tvrdili, že horší článek ještě nikdy v životě nepřečetli...a já s nimi plně souhlasím. Co za žvásty může člověk vyplodit k pojmu "alternativní", je až neskutečné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama