Názory na Rusko - zkráceně otištěno v Reflexu

17. září 2009 v 14:25 | Libor Toman |  Názory
Dobrý den,

právě jsem dočetl komentář Ondřeje Šlechty k článku Pavla Šafra z
Reflexu 34/2009 a nedalo mi, než připojit několik kritických poznámek.
O. Šlechta především kritizuje podle jeho slov domnělou mediální
hysterii ohledně mocenského nástupu Ruska. Rád bych tento problém
přesunul do poněkud jiné roviny. Nechávám přitom stranou, že úkolem
médií je věci zveličovat, což se mnohdy děje již jen přílišnou
klipovitostí některých zpráv.

Spíše mi jde o to poukázat, že ony mocenské snahy tu skutečně jsou,
tedy spíše je tu nostalgie ony mocenské snahy obnovit. Znalec poměrů
Richard Pipes, nedávno v deníku Wall Street Journal napsal, že Rusové
litují pádu Sovětského svazu a že dokonce vzpomínají na éru Stalina.
Pipes rovněž poukazuje na další zajímavou skutečnost: Rusko nikdy
nehrálo na ekonomickou notu, hlavní předností tohoto největšího státu
světa je totiž unikátní geopolitická poloha. Ruský medvěd se tedy
realizuje tím, že spíše než vnitřní záležitosti ho zajímají okolní
sousední státy.

Není tedy možné, jak píše O. Šlechta, aby Moskva neměla zájem usilovat
alespoň o minimální návrat doby minulé. Historie již mnohokrát
prokázala, že takové návraty v myslích vedoucích představitelů státu
slouží jako inspirace. Možná, že je tomu tak také proto, že bývalá sláva
je často dobrým politickým argumentem. Nakonec se tedy nemusíme bát
návratu Sovětského svazu - jednoduše proto, že kolem dějin nelze
otočit zpět - jako spíše bychom měli pozorovat méně nápadnou, méně
násilnou snahu Ruska proniknout do zemí, které stále považují za
sféru svého vlivu. (Lze se tedy ptát, pokud by se o radaru uvažovalo
například ve Švýcarsku, zda by byly reakce Moskvy podobně odmítavé).

Nyní už jen pár krátkých glos: Souhlasím s Pavlem Šafrem v tom, že
postbipolární svět je světem chaosu. Tak tomu skutečně je a Spojené
státy americké se tomu snaží zabránit, proto bychom jejich zoufalou a
mnohdy netaktní snahu měli zkusit vidět také pod tímto úhlem. Eric
Hobsbawm správně v nedávno vydané publikaci Globalizace, demokracie a
terorismus poukazuje na to, že to byl paradoxně právě bipolární svět,
který držel globální mezinárodně politickou scénu pohromadě. Stejný
autor poukazuje také na to, že koncept války (či snad boje, jak píše O.
Šlechta) proti terorismu je víceméně vykonstruovaný, protože
samozřejmě není dost možné, aby státní moci světa likvidovaly malé
teroristické jednotky o několika lidech.

Děkuji za Váš čas.

S pozdravem

Libor Toman

Rozšíření původního názoru:

Výše jsem mluvil o tom, že ruský imperialismus v dohledné době nebude mít takovou podobu jako za časů sovětské éry. Chtěl jsem tím vyjádřit fakt, že mocenské snahy a mocenské toky mají dnes mnohem jemnější formu, tedy jsou daleko méně patrné, což ovšem neznamená, že by neexistovaly. Především si musíme uvědomit, že západní svět je světem liberálního trhu, který má zásadní vliv na politické poměry. Dnes již to není politika, která drží otěže moci, nýbrž jsou to ekonomické síly, kterým musíme zároveň přidat přízvisko globální. Tyto síly se zároveň snaží o podporu liberálního řádu, který spočívá v tom, že autorita je nahrazena spotřebitelem. V důsledku jsou to tedy individualizovaní spotřebitelé, kteří nevědomky určují, které ekonomické prostředí bude výhodné.

Tohle jsou samozřejmě známá fakta, nicméně právě tyto podmínky určují současné mocenské uspořádání. Ruský imperialismus v tomto světě hraje zajímavou hybridní roli. Mocenské elity sovětské éry se za posledních dvacet let velice dobře přizpůsobily novým podmínkám a místo vojenství se spíše začaly zajímat o obchod. Udělaly to velice dobře, protože éra masových vojenských tažení se již v dnešním světě nenosí. V případě jakékoli agrese do Evropy by Rusy čekal odsudek, který by více než kdykoli dříve použil lidská práva.

Rusové se tedy vydali cestou ekonomické expanze, která má ovšem příchuť starých sovětských časů. Opět tu totiž nejde o blahobyt "Matičky Rusi", nýbrž o zájmy úzké vrstvy oligarchie, která využívá trh jako nástroj moci (jako příklad poslouží pozastavené dodávky ropy a zemního plynu). Rusko tímto způsobem expanduje navenek, zatímco domácí trh nechává ladem (Pipes píše, že ruská ekonomika je na tom v době hospodářské krize ještě hůře než ostatní evropské ekonomiky).
Tedy v novém hábitu se tu děje ruský expanzionismus, který využívá nových cest. Jeden zásadní rozdíl tu přesto je. Ruští oligarchové se prezentují výrazně nacionálně, což se o světových ekonomických silách říci nedá. Nemusí jít tedy přímo o expanzi geografickou, jako spíše finanční či kapitálovou. Současný svět totiž nabízí mnohem více virtuálnější prostředky než dříve.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Margita Margita | Web | 13. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Jedna z věcí, která se v Rusku nemění, je touha po moci, ačkoli dnes Rusové vymírají.

2 Peter Peter | 13. října 2012 v 9:36 | Reagovat

Vy vubec nechapete o cem geopolitika je. USA naopkak cilene siri chaos s cilem udrzet USD a energetickou distribucni sit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama